Často kladené otázky

Otázka: V jakých sporech se může mediace uplatnit?

Mediace může nalézt své praktické využití:

Ve sporech občanskoprávních – nejčastěji lze mediaci efektivně využít u sporů sousedských, sporů spotřebitelských, sporů plynoucích ze smluv a z ujednání v nich obsažených, u sporů mezi dědici, u sporů ve věci náhrady škody, odpovědnosti za vady, pozdního plnění, u sporů plynoucích z nájemních vztahů atd.
Ve sporech obchodních – půjde nejen o případy sporů plynoucích ze vzájemných obchodních vztahů mezi podnikateli, ale též o spory vznikající uvnitř podnikatelských subjektů (obchodních společností, družstev), tedy o spory mezi společníky či členy navzájem, o spory mezi osobami ve funkci statutárních či jiných orgánů, o spory mezi statutárními orgány a společníky či členy atd.
V mezinárodních obchodních sporech.
Ve sporech pracovněprávních – mediace se může uplatnit nejen u sporů vznikajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ve všech fázích vzniku, existence i zániku pracovního poměru (nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), ale mediace může pozitivně pomoci i při hledání všeobecně přijatelného obsahu kolektivní smlouvy v rámci jednání tripartity.

Ve sporech rodinných – nejčastěji půjde o spory plynoucí z vypořádání společného jmění manželů, kdy mediace může sehrát velmi efektivní roli při uspořádání vzájemných vztahů v rámci tzv. nesporného rozvodového řízení. U rodinných věcí se však mediace uplatňuje též při řešení sporů z výživného a zejména též při řešení uspořádání styku rodičů s nezletilým dítětem po rozvodu manželství (v tomto případě jde však o zcela specifickou oblast poskytování mediačních služeb, která vyžaduje zvláštní odborné znalosti a zkušenosti mediátorů).
Ve sporech zdravotnických – může jít o řešení sporů vznikajících nejen mezi zdravotnickým zařízením (lékařem) a pacientem, o spory mezi zdravotnickým zařízením a zdravotní pojišťovnou, příp. o spory mezi zdravotnickými zařízeními navzájem.
Ve sporech z elektronických komunikací – mediace se může efektivně uplatnit nejen ve sporech mezi poskytovateli služeb elektronických komunikací a jejich uživateli (účastníky), ale též ve sporech mezi poskytovateli těchto služeb navzájem.
Ve sporech z práv k duševnímu vlastnictví – práv autorských a práv průmyslových.
Ve sporech o doménová jména – a to národní i mezinárodní.

Otázka: Jaké jsou hlavní výhody mediace?

Mezi hlavní výhody mediace patří:

Efekt vítěz – vítěz – obě strany sporu odcházejí s pocitem dosažení vzájemně přijatelného řešení a se schopností spolu dále spolupracovat a komunikovat.
Efektivita a rychlost – značná úspora času proti civilnímu řízení soudnímu nebo proti rozhodčímu řízení.
Nízké náklady.
Dosažená dohoda odpovídá a hájí oprávněné zájmy obou stran sporu.

Jistota výsledku – mediační dohoda je vytvořena stranami sporu a je odrazem jejich vůle a zájmů; na rozdíl od soudního či rozhodčího řízení strany sporu nejsou při mediaci závislé na rozhodnutí (na názoru, stanovisku) nezávislé třetí osoby (soudce, rozhodce).
Mediační dohoda může být učiněna vykonatelným exekučním titulem.
Po dobu mediace nemůže být právo promlčeno.

Otázka: Jaké jsou zásady, jimiž se mediace řídí?

Mezi hlavní zásady mediace patří:

Dobrovolnost (mediace je zcela dobrovolná a nikdo nemůže být nucen k účasti na mediačním jednání; každá ze stran sporu, jakož i mediátor, může kdykoli mediaci ukončit).
Důvěrnost (co zazní v průběhu mediačního jednání, nemůže být k tíži strany, která informaci sdělila, použito v případném následném soudním nebo rozhodčím řízení).
Povinnost mlčenlivosti (mediátor je povinen zachovávat absolutní mlčenlivost o všech informacích a skutečnostech, o kterých se v průběhu mediace dozvěděl, a této mlčenlivosti může být zproštěn pouze stranami sporu).

Neformálnost mediačního jednání (mediace nemá pevně stanovený procesní postup, a její průběh tak plně závisí na stranách sporu a jejich dohodě s mediátorem).
Nestrannost a nezávislost mediátora (mediátorem musí být osoba odborně vzdělaná, která nemá žádný vztah k osobám sporu nebo k předmětu sporu, nedohodnou-li se strany s mediátorem jinak).

Otázka: Jak si sjednat mediaci?

Mediaci jako způsob řešení sporů si lze sjednat před tím, než spor mezi stranami vznikne. Dohodu o realizaci mediace je v takovém případě nutno učinit součástí obsahu smluvních ujednání, a to v podobě tzv. mediační doložky – viz níže.

Mediaci si lze sjednat i poté, co vznikl spor, ovšem za předpokladu, že se strany sporu na mediaci dohodnou a určí osobu mediátora.

Mediace může být zahájena i z podnětu pouze jedné ze stran sporu. V takovém případě bude kontakt s druhou stranou sporu uskutečněn již přímo mediátorem, přičemž mediace bude provedena pouze za předpokladu, že s jejím uskutečněním vysloví druhá ze sporných stran svůj souhlas (vyjádřený uzavřením dohody o provedení mediace).

Podnět k mediaci může dát i soud v probíhajícím soudním řízení. V takovém případě soud přeruší řízení a uloží stranám první setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu maximálně tří hodin. Na tomto setkání si strany vyslechnou všechny potřebné informace k tomu, aby mohly učinit informované rozhodnutí o tom, zda mediaci zahájí, či nikoli (zda tedy s mediátorem uzavřou smlouvu o provedení mediace).

Vzor mediační doložky

„Obě smluvní strany se zavazují, že v případě sporu, který vznikne z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, se nejprve pokusí o vyřešení tohoto sporu mediačním jednáním, a teprve v případě neúspěchu mediace uplatní své sporné právo v soudním (rozhodčím) řízení.“

K tomu lze dodat: „Smluvní strany jmenují mediátorem…….“.

Upozorněme však, že mediační doložka nemůže stranám sporu (i přes svoji existenci) v uplatnění sporného práva u soudu nebo v rozhodčím řízení (i bez předchozího využití mediace) zabránit.