Povinná mediace v současném občanském soudním řádu?
Ve věcném záměru k novému civilnímu řádu soudnímu, v díle 3, který pojednává o tzv. klidu řízení je představena nová koncepce zakotvení mediace.
Uvádí se tam:
„Na rozdíl od současného § 100 odst. 2 OSŘ (občanského soudního řádu) se ponechává na vůli stran, jestli chtějí jeho pomoci využít. Nařízená povinná mediace, s níž je spojeno přerušení řízení bez ohledu na vůli stran, odporuje dobrovolné povaze tohoto alternativního způsobu řešení sporů.”
Ze znění záměru vyplývá, že v novém civilním řádu soudním má být mediace zakotvena jako dobrovolná, a proto nastiňuje nutnost zrušit institut prvního setkání s mediátorem.
Je však nutno upozornit, že současná úprava mediace v občanském soudním řádu nezakotvuje povinnost mediace. Dle § 100 odst. 2 OSŘ má soud možnost nařídit tzv. první setkání s mediátorem, nikoli mediaci jako takovou. Tuto možnost nabízí pouze zákon o zvlášním řízení soudním (dále také ZŘS).
Soud tedy může stranám nařídit, aby se dostavily na první setkání s mediátorem, avšak rozhodnutí, jestli budou svůj spor mediací řešit, když už se za mediátorem dostavily, je pouze již na stranách samotných.
Princip dobrovolnosti vs. sebeurčení
Z výše uvedeného důvodu je potřeba rozlišit princip dobrovolnosti a sebeurčení. Zatímco sebeurčení je vykládáno jako situace, kdy strany dobrovolně přijímají rozhodnutí a rozumí jejich důsledkům, dobrovolnost je praxí pojímána jako situace, kdy se strany se samy rozhodují, jestli do mediace vstoupí či nikoli.
Z literatury vyplývá, že i v případech, kdy do mediace strany vstupují nedobrovolně či na důrazné doporučení nějakého orgánu (tzn. ne úplně dobrovolně) je mediace užitečná.[3] Z toho lze usoudit, že vůle stran účastnit se mediace se v čase vyvíjí, proto lze argumentovat pro zavedení povinnosti účasti na mediaci, nikoli pouze na prvním setkání s mediátorem, tzn. stejným způsobem, jakým je tento institut zakotven v zákoně o zvlášním řízením soudním, jak bylo uvedeno v předchozím článku.
Závěr
Nově připravený věcný záměr k civilnímu soudnímu řádu míří na úpravu principu dobrovolnosti účasti na mediaci. Podle znění záměru je plánováno zrušení prvního setkání s mediátorem. Dle mého názoru tento institut není v rozporu s principem dobrovolnosti mediace, kvůli čemuž by měl být zachován, ba dokonce pozměněn dle úpravy v ZŘS.
---
[1] BRZOBOHATÝ, R., POLÁKOVÁ, L., HORÁČEK, T. Rukověť mediátora aneb co je dobré vědět nejen ke zkouškám mediátora. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, 160 s.
